Hudba a text, zpěv, kytara a mluvené slovo Jiří Dědeček
Dále hrají Václav Veselý - akordeon a Karel Holas - housle
Písně rebelujícího zpěváka z vystoupení v divadle Semafor v březnu roku 1989 vypovídají o době svého vzniku a zároveň přes uplynulé dvacetiletí působí stále úderně a nadčasově. Pronikavě jednoduchými, inteligentními zkratkami míří autor v písňových textech ale i v proslovech mezi jednotlivými skladbami k lapidárnímu, nečekanému a strhujícímu sdělení.
Pavel Klusák píše v doprovodném textu: „U Jiřího Dědečka se posluchači často smějí tomu, že uprostřed bytostně pokřiveného světa pořád doufá v jeho normálnost a někdy ji s hranou vypravěčskou naivitou předpokládá. To se pak člověk směje z několika důvodů najednou, nejvíc tomu odhalenému rozdílu… Jiří Dědeček toho od dob svého prvního elpíčka provedl dost. Všechny další desky točil už bez her s cenzurou; ale svobodný byl hned při vzniku téhle první.“