Sedmero symfonií Sergeje Prokofjeva reflektuje všechny stylové proměny na skladatelově cestě – od „modernisty“, v jehož díle se odráží překotný vývoj na hudební scéně prvních dvou dekád století, až po zralého autora Sedmé symfonie (1951/52) vyznačující se zpěvností a oproštěností. Onomu mladému novátorovi odpovídá i Skytská suita se svou drsně „barbarskou“ agresivitou. První symfonie pětadvacetiletého Prokofjeva se ovšem zcela vymyká. Haydnovská prostá melodika a průzračná sazba učinily z „Klasické“ snad nejhranější skladatelovo dílo a první vlaštovku neoklasicismu v moderní hudbě. V pozdějších dílech se Prokofjev stále potýkal s ostrou kritikou za „formalismus“ – i přes veškerou snahu o vytvoření nové „velké hudby“, oproštěné od složitosti a přístupné lidu.
Zdeněk Košler na sebe upozornil vítězstvím v největších mezinárodních soutěžích (Besançon, New York) i jako asistent Leonarda Bernsteina v Newyorské filharmonii. Jeho Prokofjev s Českou filharmonií je vůbec jednou z prvních kompletních nahrávek. Její nadčasovou kvalitu si teď lze připomenout v nově remasterovaném zvuku.
CD 1
1.
Symfonie č. 1 D dur, Klasická, op. 25
00:14:14
1.
Allegro
00:04:24
2.
Larghetto
00:03:52
3.
Gavotta. Non troppo allegro
00:01:30
4.
Finale. Molto vivace
00:04:15
2.
Symfonie č. 2 d moll, op. 40
00:35:53
1.
Allegro ben articolato
00:11:52
2.
Téma. Andante. Var. I.-VI. (attacca), Téma. Andante molto