Válka nás přejela jako parní válec...„ Na zprávu ze západní fronty, kde klid byl jen přízračnou předehrou k umírání, navázal velký německý humanista žalozpěvem o mladých, jejichž odhodlání změnit svět zmařila první světová válka. Ernst Birkholz z roty padlého Paula Bäumera se na sklonku roku 1918 s kamarády dostává domů do civilu. Šrapnelům unikli, ale zákopy si ve zmrzačeném srdci nosí dál a někdy ani hrůzou neposedí na židli. Zdá se, že mír je pro ně pouhým prodloužením svrabu, který zažívali v bojové linii. Tam se však mohli spolehnout jeden na druhého, kdežto v nové německé republice je nouze o jídlo i o práci, jejich hrdinství už národ nedojímá a násilím si úctu nezjednají. Znamenitý iniciační román žaluje politiky za kalvárii těch, jimž zbylo leda odcizení: stav, pro nějž medicína tenkrát neznala termín ”posttraumatický stresový syndrom„. Okolí s nimi nebylo, nechápe je - a tak mají veteráni návrat do života čistě ve své moci, jelikož na nejtěžší věci jsme vždycky sami. Volné pokračování slavného románu Na západní frontě klid patří k nejvýraznějším protiválečným dílům autorů tzv. ztracené generace. Filmové adaptace se v Hollywoodu dočkalo už v roce 1937.

KM