Sedmé dvojalbum řady špičkových nahrávek z mezinárodního festivalu Pražské jaro nabízí dílo, jež stálo u zrodu novodobé české hudební kultury a pro tento festival se stalo titulem kultovním. Má vlast Bedřicha Smetany zazněla už v prvním ročníku festivalu v roce 1946 a zůstala nejen součástí všech dalších, ale od roku 1952 pak každý ročník oficiálně zahajuje. Zahajovací koncert z roku 1986, který obsahuje tato edice, byl záležitostí druhého zahraničního hosta festivalu - Wolfganga Sawallische. Ten potvrdil zajímavou syntézu. Šlo jednak o účast světové dirigentské osobnosti, která vnesla do interpretace svou vlastní koncepci, jednak o účast České filharmonie, tedy orchestru, který má Smetanovo dílo dokonale v krvi a je tudíž garantem zachování jeho identity. Německé requiem Johannesa Brahmse zaujímá zvláštní místo ve světovém repertoáru. V prvé řadě se nejedná - jak by se dalo očekávat - o hudbu k mešnímu ordinariu mše za zemřelé. Brahms nekomponoval liturgické skladby typu mší a dalších oficiálních katolických modliteb. Ač Německé requiem mezi přední nejvýznamnější světová duchovní díla patří, jde spíše o kantátu na biblické texty (v Lutherově překladu), o modlitby inspirující k hlubokým meditacím a rozjímáním.Bohuslav Vítek